sobota 15. března 2008

Čau-Čau


Originálny názov plemena : Chow chowKrajina pôvodu : ČínaDoba vzniku : StarovekPôvodné využitie : Lovec, strážca, ťahanie vozíkovDnešné využitie : SpoločníkPriemerná dĺžka života : 14 - 15 rokovHmotnosť : Pes: 23 - 30 kg Fena: 20 - 27 kg Výška : Pes: 48 - 56 cm Fena: 46 - 51 cm
HistóriaNálezy starých hlinených figúrok svedčia o tom, že história čau čau siaha až do ďalekej doby pred naším letopočtom. Nie je však z cela jasné, odkiaľ plemeno pochádza. Jedny tvrdia, že je to starobylé čínske plemeno, existuje však i názor, že sa čau čau do Číny dostal ako vojnový pes Tatárov a Mongolov. Isté však je, že bol kedysi v Číne veľmi rozšírený. Jeho domovinou je pravdepodobne územie, ktoré siaha od polárneho kruhu k juhu cez celú Čínu. Bol chovaný na dvore čínskeho cisára Ling Ti, kde bol používaný k ochrane paláca a k loveniu. Čau čau-ovia boli taktiež chovaný v budhistických lámskych kláštoroch, kde boli vyšľachtené legendárne modré psy. Neskoršie sa tento pes dostal do domácností bohatých kupcov, kde bol využívaný nie len ako lovecký a ťažný pes, ale bohužiaľ jeho mäso bolo považované za lahôdku a kožušina bola používaná na odevy. Pôvodnou formou bol pravdepodobne krátkosrstý pes, bohom času však získala na obľube jeho atraktívnejšia dlhosrstá forma a krátkosrstý typ takmer vymizol a dodnes je veľmi vzácny. Do Európy sa čau čau dostal v roku 1780, kde bolo niekoľko psov umiestnených v ZOO v Londýne. Až do roku 1859, keď sa začali organizovať prvé veľké výstavy psov, nebolo o čau čau nič počuť. Prvý čau čau sa objavil na prehliadke Kennel Klubu až v roku 1880, o rok neskôr bol vystavovaný pes menom Wang, jeho vlastníkom bol princ z Walesu, ktorý toto plemeno propagoval. Prvý čau čau bol do plemenné knihy anglického Kennel Klubu zapísaný v roku 1894 a o rok neskoršie bol v Anglicku založený prvý klub chovateľov tohoto plemena.
TypyU tohoto plemena sa vyskytujú dve dĺžky srsti, čau čau je buď dlhosrstý alebo krátkosrstý. Obe varianty majú rovnaký chovný štandard, rozdiel medzi nimi je iba v dĺžke srsti.
Všeobecný vzhľadČau čau je stredne veľký, silný pes vzhľadom leva. Lebka je široká a plochá s málo vyznačeným stopom. Ňufák je po celej dĺžke široký, s širokým, čiernym nosom. U svetlo sfarbených psov je prípustný nos, jeho farba korešponduje s farbou srsti. Charakteristickým rysom je modro-čierny jazyk. Oči sú malé, majú väčšinou mandľový tvar a tmavú farbu. U psov s modrým a škoricovým odtieňom srsti sú prípustné oči svetlejšie. Uši sú nasadené ďaleko od sebe, sú malé, silné a na koncoch zaguľatené. Nesené sú nahor a smerujú dopredu. Telo je krátke a silné, štvorcového formátu, s širokým, hlbokým hrudníkom, krátkym, rovným chrbtom a silnými bedrami. Chvost je nasadený vysoko, nesený je nahor nad chrbtom a nikdy nesmie visieť na stranu.
Srsť a farba srstiSrsť je hustá, rovná a odstáva od tela. Skladá sa z tvrdej krycej srsti a jemnej, vlne pripomínajúcej podsady. Najdlhšia je srsť okolo krku, kde tvorí límec podobný levovej hrive. U krátkosrstej varianty psa je srsť po celom tele krátka. Sfarbenie srsti je červené, čierne, modré, krémové, škoricové alebo biele.
PovahaPovaha tohoto psa pripomína povahu mačky, čau čau je rezervovaný, kľudný a dôstojný, je však taktiež veľmi inteligentný. Dá sa o ňom povedať, že je tvrdohlavý a nezávislý.
Spoločenská charakteristikaPre celú svoju ľudskú rodinu je čau čau domácim maznáčikom, je oddaný a nežný. Uctieva však len jedného pána, ktorého si v rodine vyberá sám. K cudzím ľuďom sa chová veľmi rezervovane až nepriateľsky, neznáša ich dotyky. Nehryzie bez dôvodu, ale pokiaľ by sa s ním chcel niekto cudzí maznať, môže napadnúť. K ostatným zvieratám a ďalším psom je potrebné ho navykať už od ranného veku. Pri stretnutí s cudzími psami môžu nastať komplikácie.
Vzťah k deťomPokiaľ sa čau čau zoznámi s deťmi v mladom veku, tak pre ne môže byť ideálnym spoločníkom i ochrancom. Je však nevyhnutné, aby deti vedeli, ako sa majú k psovi chovať, a ako s ním zachádzať.
VýchovaČau čau nemá rád obvyklé metódy výcviku, neznáša tresty a nikdy vás nebude poslúchať na slovo. K jeho výcviku je potrebou veľa trpezlivosti a porozumenia. Žiadny pes sa nenaučí všetko naraz, preto pred seba a svojho psa neklaďte nerealizovateľné úlohy. Lekcie by mali byť krátke a častejšie. Vždy začínajte tým, čo sa pes už naučil, a iba potom prejdite k novému cviku. Nikdy nekončite cvičenie cvikom, ktorý pes nezvládne. Pokiaľ pes cvik prevedie správne, nešetrite chválou a odmeňte ho dobrotou.
DržanieToto plemeno je vhodné ako do mesta, tak i na dedinu. Môže byť ubytovaný v byte alebo i celoročne vonku. Pri ubytovaní vonku je však nevyhnutný veľmi častý kontakt s majiteľom. V byte čau čau väčšinou nerešpektuje miesto, ktoré mu vyberiete, premiestňuje sa tam, kde je mu najlepšie. Keď je teplo, vyhľadáva chladnejšie miesta, v chladnom počasí rád poliháva napríklad na drevených parketách. Vyhľadáva si strategická miesta, odkiaľ vidí a počuje členy svojej ľudskej rodiny.
Pracovné využitieToto plemeno nemá žiadne pracovné využitie.
PohybI keď sa tento pes prejavuje doma ako veľký leňoch, potrebuje dostatok pohybu. Prechádzky však nemusia byť nijako fyzicky náročné, ako je tomu u iných plemien, a v pomalšom tempu. Toto plemeno má silný lovecký pud, a rád sleduje stopu, preto by mal byť v lese vedený vždy pripútaný na vodítko.
StarostlivosťSrsť čau čau je pomerne časovo náročná na údržbu, hlavne do doby, než pes dospeje, srsť totiž prechádza niekoľkými štádiami vývoja, ktorý je ukončený vo veku 2 - 4 rokov. Potrebuje pravidelnú a trvalú starostlivosť pri odstraňovaní podsady. Je vhodné každodenné niekoľkominútové rozčesávanie a aspoň jeden krát týždenne dôkladné vyčesaniu. K starostlivosti o srsť používajte plochý hrebeň s hustými, zakrivenými drôtikmi, ktorý je dobrý k rozčesávaniu podsady a oceľový hrebeň. Zvláštnu pozornosť venujte srsti za ušami, kde sa často vytvárajú žmolky. Srsť sa nestrihá ani netrimuje, iba odumreté chlpy v ušiach je nutné odstrániť vyšklbaním a opatrne ostrihajte taktiež prerastené chlpy medzi vankúšikmi na tlapkách. Kúpať tohoto psa postačí jeden krát za rok, je však nutné použiť kvalitný šampón pre psy, aby nevznikli kožné problémy. Venujte samozrejme starostlivosť taktiež čistote uší, dĺžke pazúrikov a kontrolujte zuby, či sa na nich netvorí zubný kameň.
Strážne využitieSvoje teritórium si čau čau dokáže veľmi dobre ochrániť a rozpozná, kto prichádza s dobrými či zlými úmyslami. Nie je to však v žiadnom prípade pes, ktorého by bolo vhodné uviazať u búdy ako strážcu.
Vhodné športyToto plemeno nie je vhodné pre kynologické športy.
Najčastejšie nemociKožné problémy, dysplazia panvového kĺbu, luxace jabĺčka
Zvláštnosti plemenaVzácnosťou je, ako už bolo povedané, krátkosrstá varianta čau čau. V dobe, keď z Číny do Európy boli pravidelne títo psy dovážaný, bol počet krátkosrstých psov takmer zhodný s počtom psov dlhosrstých, a rozdiel v dĺžke srsti nebol ešte tak extrémny. Krátkosrstí čau čau teda neboli žiadnou zvláštnosťou a na výstavách boli posudzovaný rovnako ako ich dlhosrstí bratia. Chovatelia však začali usilovať o odchovanie dlhosrstého čau čau impozantnejšieho vzhľadu a snažili sa zdôrazniť u neho niektoré typické znaky, ako smutný výraz tváre, zvaný "scowl", bujnú hrivu či predĺžiť dĺžku srsti. Záujem o krátkosrstého čau čau sa zmenšil, a tak jeho podoba zostala rovnaká, zatiaľ čo šľachtenie dlhosrstých psov viedlo až k nadmernej tvorbe vrások, príliš dlhá srsť zastierala obrysy tela a kostra bola príliš ťažká. Pretože sa rozdiely medzi oboma typmi stále viacej prehlbovali, bol krátkosrstý pes na výstavách znevýhodňovaný a záujem medzi chovateľmi o neho stále viacej klesal. Krátkosrstý čau čau však nikdy celkom nevymizol a malý okruh chovateľov tejto variety sa snaží tohoto psa zachovať v jeho pôvodnom typu a uchrániť pred vyhynutím.
Príprava na výstavuPerfektná stavba tela, výborné chovanie a nádherná, starostlivo upravená srsť, to sú predpoklady pre výborné ohodnotenie vášho psa na výstave. Pes je posudzovaný v kľude vo výstavnom postoji, ktorý ukáže všetky jeho prednosti, a tento je dobré psovi vštiepiť už vo veku šteňaťa. Pri posudzovaní v pohybe musí byť pes dokonale ovládateľný na vodítku a jeho pohyb vo výstavnom kruhu by mal byť ľahký a ladný. Rozhodca posudzuje psa nie len z väčšej vzdialenosti, ale i zblízka, kontroluje chrup a u samcov semenníky, pes by teda mal byť pripravený na dotyk cudzej osoby.
Výživa šteňaťaŠteňa čau čau rastie pomerne rýchle, preto potrebuje veľmi kvalitnú stravu. Po odobratí šteňaťa je najlepšie riadiť sa radami skúseného chovateľa a niekoľko dní podávať stravu, na ktorú je pes už zvyknutý. V špecializovaných predajniach si môžete vybrať kvalitné krmivo pre šteňatá, ktoré obsahuje vyvážené množstvo vitamínov, minerálov a ostatných zložiek. Na krmivu pre šteňatá doporučujeme nešetriť a vyberať medzi produktmi renomovaných výrobcov krmív.
Výživa dospelého psaStrava psa v dospelom veku má vplyv na jeho kondíciu, zdravotný stav a taktiež na kvalitu srsti. I pre dospelého psa sa dá vybrať kompletné suché krmivo, ktoré vyhovuje nie len jeho potrebám, ale i chuti. Pre čau čau, ktorý väčšinou nebýva príliš pohybovo aktívny, vyberte krmivo pre dospelé, menej aktívne psy.

středa 5. března 2008

Čivava


Čivava (Chihuahua)
Čivava je rychlý, odvážný, živý a pohotový pes, s velikým srdíčkem. Je velice oddaná svým chovatelům, přesto však nadmíru smělá. Čivava je nejmenší pejsek na světě.
Foto k článku: Čivava >
ANGLICKÝ NÁZEV:angl.: Chihuahua; čes.: ČivavaPŮVOD:Čivava je považován za nejmenšího čistokrevného psa na světě. Svým jménem nese název největšího státu Mexika – Chihuahua.Předpokládá se, že tito malí pejsci žili v dávných dobách divočině a byli obdivováni již Aztéky. Až v 9. století v době Toltecké civilizace byli chyceni, domestifikováni a šířeni místními obyvateli. Představitel tohoto malého pejska – hračky, nazvaný Techichi, který žil ve městě Tula, sloužil jako vzor ke zdobení místní městské architektury. Tyto sošky jsou dnešní Čivavě velmi podobné. V Evropě získala Čivava oblibu zejména díky italské zpěvačce Adelaine Patti, které v roce 1890 prezident Mexika věnoval tohoto malého pejska, ukrytého v kytici květů. Dalším známým příznivcem Čivavy byl Ksavy Kjuga, ředitel tanečního souboru, populárního ve 40. letech 20. století, který s malou čivavou v podpaždí často dirigoval. V současné době využívají specialisté, kteří se zabývají chovem Čivavy, také odebírání psů amerického původu.POPIS:Jde o plemeno malých společenských psů.Čivava je droboučký pejsek, kompaktního těla. Důležitým znakem je lebka ve tvaru jablka a jeho poněkud delší ocas, nesený velice vysoko, buď zakřivený nebo zformovaný do půlkruhu, s konečkem směřujícím k bedrům. Délka těla mírně převyšuje jeho výšku v kohoutku. Nicméně je, obzvláště u psů, požadovaný tvar těla do čtverce. U fen je však z důvodu funkce reprodukce mírně delší tvar těla povolen. Čivava má kulatou lebku, ve tvaru jablka, což je pro toto plemeno charakteristickým znakem (preferuje se bez lupínku, ačkoliv malý lupínek na hlavě je povolen). Stop je dobře značený, široký a hluboký. Nos je mírně kratší, směřující mírně nahoru, povolen v jakékoliv barvě. Čenich je krátký, z pohledu ze strany rovný, široký v kořeni, ke konci se zužuje. Rty má mírné, dobře uzavřené. Líce jsou jen mírně vyvinuté. Oči jsou velké, velmi výrazné, avšak nevyčnívají, upřednostňovány jsou tmavě zbarvené. Světlé oči jsou přípustné, ne však požadované. Uši má velké, vzpřímené, široce otevřené, u kořene široké, postupně se zužují k jejich mírně kulatému konci. Ve stavu odpočinku jsou nakloněné do úhlu 45 stupňů. Krk je mírně klenutý, střední délky, u psů je silnější, než u fenek., vždy však bez laloku. U dlouhosrsté Čivavy je přítomnost bohatého „límce“ kolem krku vysoce žádaná. Tělo má kompaktní, dobře stavěné, s jen mírně značeným kohoutkem. Záda jsou krátká a jemná. Hrudník je široký, hloubkou dosahuje až k loktům. Volné či ochablé břicho je povolené, ne však požadované. Ocas je vysoko posazený, vzhledem rovný, mírné délky, u kořene široký, směrem ke konci zašpičatělý. Držení ocasu je důležitým znakem plemene. Jeho osrstění závisí na druhu plemene, je však vždy v souladu se srstí na těle. Srst u dlouhosrsté Čivavy vytváří na ocase krásný „chochol“. Stylem chůze je Čivava aktivní, kroky má dlouhé a pružné, s dobrým dosahem. Z pohledu zezadu by se měly zadní nohy pohybovat navzájem jedna k druhé téměř rovnoběžně. Pohyb je však vždy volný a pružný, se vzpřímenou hlavou, bez viditelného úsilí. VÝŠKA:Čivava má v kohoutku v rozmezí 15 až 23 cm. (Standard FCI výšku neuvádí.)VÁHA:Čivava má ideální hmotnost v rozmezí 1,5 až 3 kg. Jedinci vážící nad 3 kg jsou diskvalifikováni. SRST:Čivava má 2 druhy srsti:1.)krátko-srsté: Srst je krátká, všude po těle těsně přiléhající. Pokud zde existuje podsrstí, je srst poněkud delší. Řídká srst na krku a břiše je povolena. Je mírně delší na krku a ocasu, kratší v obličeji a na uších. Srst je lesklá, její struktura je měkká. Bezsrstí psi nejsou tolerovaní. 2.)dlouho-srsté: Srst by měěla být jemná a hedvábná, hladká nebo mírně zvlněná. Požadované je ne příliš husté podsrstí. Srst je delší, na uších, krku, zádi, na zadní straně zadních i předních noh, na tlapkách a na ocase. Psi s dlouhou vlající srstí nejsou akceptováni. Zbarvení je přípustné všech barev, ve všech možných odstínech. CHARAKTER:Čivava je rychlý, velmi odvážný, živý a pohotový pes. Je velice oddaná svým chovatelům, přesto však nadmíru smělá. Dává přednost společnosti psů i lidí. Pokud ji dráždíte, může pokousat Vás i Vaše dítě. V základě je však Čivava nádherným společníkem a nenahraditelným přítelem pro milovníky maličkých psů. PÉČE:Čivava má srst ne péči nenáročnou – stačí ji občas měkkým kartáčkem vykartáčovat. Občas mívá nehezké stopy po slzách, proto ji pečujte o oči speciálními kapkami. Čivava je velice citlivá na zimu a průvan, proto se o ni během zimních měsíců ohleduplně starejte. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:Čivava se průměrně dožívá 12 až 14 let.VYUŽITÍ PŮVODNÍ:Společník.VYUŽITÍ DNES:Společník.PLEMENO:FCI IX. - Společenská plemena a toySekce 6 – Společenští psi. Bez pracovní zkoušky.OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :CHI

Bígl


Anglický název
Beagle
Původ
Bígl (Beagle) je plemenem vyšlechtěným v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů. Po několik století byl bígl (Beagle) chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.století se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě.
Charakter
Bígl je nezávislý pes se silným sklonem k toulání, je však oblíbeným společníkem pro svou přítulnou povahu a neagresivní chování. Toto plemeno má velmi temperamentní a živou povahu. Bígl vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Vůči cizím lidem se chová vyčkávavě.
Výška, váha a srst
Výška bígla se pohybuje v rozmezí 33 až 43 centimetrů. Váha bígla se pohybuje v rozmezí 8 až 14 kilogramů. Toto psí plemeno má sklon k tloustnutí. Bígl (Beagle) má krátkou, hustou a voděodolnou srst. Jsou uznána všechna zbarvení, kromě játrového. Koneček ocasu je vždy bílý.
Péče
Jediným problémem u tohoto vcelku nenáročného a bezproblémového psa je srst, která vyžaduje každodenní péči. Psa koupejte jen v případě nutnosti. Uši psa je nutné udržovat v čistotě, drápky krátké jako je tomu u všech ostatních plemen.
Výchova
Výchova bígla probíhá většinou bez problémů, měla by začít již od ranného věku štěněte. Výchova musí být důsledná, ale také založená na vzájemném respektu. Povaha bígla není komplikovaná a jakmile pochopí vaše pravidla, nebude je porušovat. Bígl se bez problémů dožívá vysokého stáří. Věk 13 let není u tohoto plemene žádnou zvláštností

Francouzký buldoček

Rasa Francouzský buldočekFrancouzský buldoček je pes výrazného vzhledu i charakteru, s velkou sílou osobnosti. Má výrazný smysl pro humor, k smrti rád si hraje, tropí různé žertíky a je pro každou lumpárnu. Je trochu paličatý, ale tak okouzlujícím způsobem, že mu mnohé projde.Je to bonvián, milovník života, který má rád své pohodlí, teplo, sucho a útulno, ocení dobré jídlo i chutný pamlsek. Přesto však zůstává psem v pravém smyslu slova. Je dobrým a spolehlivým hlídačem.Není od přírody rváč, není ustrašený, lekavý nebo hysterický. Po většinu času z buldočka vyzařuje klid, pohoda, dobrá nálada a sympatický nadhled. Učení mu nečiní problémy, poměrně rychle si osvojí základní civilizační návyky, ale k soustavnému výcviku projevuje nechuť. Buldoček je rád centrem veškerého dění, umí být pořádně žárlivý. Dokáže se výborně začlenit do rodiny s dětmi, které nesmírně miluje. Jako každé plemeno i francouzský buldoček má své "mouchy".Má výrazně zkrácenou čenichovou partii, což s sebou přináší nejen typické noční chrápání (na které si každý milující majitel rychle zvykne), ale bohužel i větší obtíže. Zvláště v teplých letních měsících buldočci mívají problémy s dýcháním v horku, proto se v parném létě nedoporučuje s nimi cestovat, chodit na delší procházky, nebo je dokonce nechávat zavřené v autě.Na druhé straně buldoček v pohodě snese i tropická vedra, pokud má možnost trávit je někde v klidu ve stínu a není nucen do žádných fyzických aktivit.Další problém u francouzských buldočků způsobený tělesnou stavbou jsou porodní komplikace fen včetně císařských řezů. Samozřejmě, že existují matky, které rodí bez sebemenších problémů.Při běžném životě buldočci nekladou na svého majitele žádné přehnané nároky, nevyžadují dlouhé procházky ani každodenní péči o srst, nebývají vybíraví v jídle a jejich výchova není složitá. S křikem ani tělesnými tresty člověk u nich neuspěje.Buldočci si rádi hrávají s dětmi i dospělými, s jinými psy i s kočkami. Jsou zábavní, vynalézaví, nápadití.S buldočkem nikdy nebudete mít nouzi o společnost. Jakmile s ním vyrazíte na procházku, můžete si být jisti, že se s vámi každou chvíli dá někdo do řeči. Tito malí klauni k sobě svým nezaměnitelným vzhledem i žertovným chováním spolehlivě přitahují zájem lidí.Navíc jsou většinou velmi společenští a přátelští.Francouzský buldoček je ideální pes pro ty, jimž učarovala velká, silná a masivní plemena, ale nemají pro jejich držení dostatek prostoru, finančních prostředků, zkušeností ani fyzických sil.Do buldočků se zkrátka zamiluje snad každý, kdo se s nimi blíže seznámí.

Rottweiler


Chovatelská stanice FCI registrovaná od roku 1996 - zaměřená na plemeno rotvajler, bordeauxská doga a nově Boerboel - Jihoafrický burbul.
Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice s mezinárodně chráněným názvem Ballotada registrované od 14.2.1996. Výcvikem psů se zabývám od r. 1981 v domovském kynologickém klubu v Nezamyslicích, kde jsem také od r. 1981 členkou. V letech 1986-1990 jsem se jako mládežnice účastnila výběrových závodů + Mistrovství mládeže dle ZVV 2 se svým německým ovčákem Delonem. Poté mě naprosto učarovalo plemeno rottweiler, které vlastním od r. 1992 (1. fena Clea Dvojité léto, 2. fena Axa Zde-Le-Ga 3. pes Cony z Tyrosu…A zde již začíná skutečná historie rotvajlerů v chovatelské stanici Ballotada.
V roce 2002 se Ballotada rozrostla o další plemeno - bordeauxská doga.
Více se dozvíte u jednotlivých plemen.
Dalším nejnovějším přírůstkem v CHS Ballotada je plemeno Boerboel (Jihoafrický burbul), v kterém prozatím vidím ideální sloučení zdravého nepřešlechtěného molossa se vším všudy. Pro mě to bylo nalezení zlaté střední cesty mezi rotvajlerem a bordeauxskou dogou a pokud si to mohu dovolit, předpovídám tomuto plemenu u nás velkou budoucnost. Všechny dostupné informace získané na zahraničních webech popisují burbula přesně tak, jak to mohu postupně pozorovat u mých burbulů, takže zatím není pořeba se detailně rozepisovat a opakovat již jednou napsané. Ti, kdo propadnou tomuto plemeni jako já, si k informacím cestu najdou.Boerboel má v naší chovatelské stanici své vlastní webové stránky.

úterý 4. března 2008

Jokšírský terier



Jokšírský teriér - původ
Jorkšírský teriér pochází z Velké Británie. V roce 1886 bylo toto plemeno oficiálně zaneseno do anglické knihy „Kennel Club” několik exemplářů pod společným názvem „Broken Haired Scotch or Yorkshire terrier”. Jokšírský teriér patří ve Velké Británii k nejpočetnějším a nejoblíbenějším psům.
Charakteristika a povahové rysy jorkšíráčka
Jokšírský teriér je velmi inteligentní, sportovně i společensky založené plemeno. Pes je vhodný do rodiny s dětmi. Povaha jokšírského teriéra je velmi přátelská, snášenlivá, učenlivá, veselá bez známek agrese. Jokšírský teriér vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Věnujete-li mu hodně pozornosti, velmi si toho váží, někteří jedinci proto špatně snášejí samotu. Vůči cizím lidem se chová jokšírský teriér vyčkávavě.
Jokšírský teriér - výška, váha, srst
Průměrná výška jokšírského teriéra se pohybuje v rozmezí 22,5 až 23,5 centimetrů. Váha je úměrná výšce, standart FCI váhu neudává. Váha se pohybuje v rozmezí 2,5 až 3,5 kilogramů. Srst jokšírského teriéra je dlouhá, velmi jemná, hedvábná, lesklá a rovná. Zbarvení je tmavé, na těle a ocase ocelově modré, na ostatních částech těla tříslové.
Péče o srst jokšírského teriéra
Srst se rychle zacuchá a musí se každý den vyčesat, zvláště na břiše, pod ušima a mezi končetinami. Výhodou této srsti je, že nelíná, protože eventuální odumřelé chlupy se zachytí v kartáči. Ve zvukovodu, který musí být vždy čistý, nesmějí být žádné uvolněné chlupy. Pokud je to nutné, zastřihávejte uvolněné chlupy mezi polštářky na tlapkách. Nejvíce péče srst potřebuje v období přeměny štěněčí srsti za dospělou. To je nutné kartáčování a česání denně.
Výchova jorkšíráčka je velmi důležitá
Výchova psa probíhá většinou bez problémů, měla by začít již od raného věku štěněte. Jokšírský teriér se bez problémů dožívá vysokého stáří. Věk 16 až 18 let není u tohoto plemene žádnou zvláštností.
Jokšírský teriér potřebuje dostatek pohybu
Snažte se zajistit jokšírskému teriérovi dostatek pohybu. V sychravějším počasí bychom ale neměli procházky moc přehánět, protože jokšírský teriér je méně odolný proti vlhkému prostředí.
Hledat více k: Jokšírský teriér

pondělí 3. března 2008

Brazilská Fila


ANGLICKÝ NÁZEV:portug.: Fila Brasileiro; angl.: Brazilian MastiffPŮVOD:K objevení psa tipu Mastifa došlo v jižní Americe v 16. až 18. století. Samotné objevení je spojeno s příchodem španělských a portugalských přistěhovalců do Brazílie. Spolu s nimi byli na kontinent přivezeni také molossoidní psi, které křížili s místními, a na konci 19.století tak dali počátek novému plemenu – Brazilské file. Je možné, že utváření plemene se zúčastnil i Bladhaund, o čemž svědčí vrásky kůže na hlavě. POPIS:Brazilského mastifa nepoužívali výhradně k ochraně domů a plantáží, práci na ranči a lovu panterů a jaguárů, ale také pro dopadení uprchlých otroků.Má silnou kostru a vydatnou postavu. Pohyb je obratný, pružný. Tělo je téměř kvadratického formátu (10:9). Hlava objemná a těžká. Krk silný, čenich široký a mohutný. Kůže je silná a po celém těle volná, její vrásky zobrazují znatelné závěsy.VÝŠKA:Pes má v kohoutku 65 až 75 cm.Fena má v kohoutku 60 až 70 cm.VÁHA:U psů od 50 kg.U feny od 40 kg.Někteří psi mají váhu až do 90 kg.SRST:Srst je krátká, hustě rostlá, lesklá, silně přiléhající. Zbarvení je libovolné: jednobarevné nebo tygří, nepřipouští se pouze bílé a myší šedi.CHARAKTER:Současní představitelé brazilských mastifů si zachovali hlídací schopnosti i bojového ducha svých strašlivých předků. Přesto však ve vztahu ke svému majiteli a jeho rodině se projevují oddaností a věrností, k cizím lidem jsou však Fily obyčejně nedůvěřivé.PÉČE:Již od útlého štěněčího věku vyžaduje přísné zacházení. PLEMENO:FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.Sekce 2.1 Dogovití molossové psi.Bez zkoušky z výkonuOFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:BIF

Německý Ovčák



Originální název: Deutscher Schäferhund

Oficiální zkratka: DS

Pořadí popularity: 6. místo [4812.9b]

Číslo standardu FCI: 166 (Standard >>)

Skupina FCI: Skupina 1 - Pastevečtí a honáčtí psi kromě švýcarských salašnických psů

Sekce FCI: Sekce 1 - Pastevečtí psi


Použití: všestranný pracovní, ovčácký a služební pes

Celkový vzhled: Německý ovčák je pes střední velikosti, poněkud obdélníkového formátu, silný a dobře osvalený. Kosti jsou suché a je celkově pevné konstituce.

Povaha: Německý ovčák musí být povahově vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, absolutně přirozený (s výjimkou vydráždění), zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Musí mít odvahu, bojovnost a tvrdost, aby byl vhodný jako doprovodný, strážní, služební, pastevecký pes a pes k obraně.

Výška: Psi: výška v kohoutku 60 - 65 cmFeny: výška v kohoutku 55 - 60 cm

Váha: Psi: váha 30 - 40 kgFeny: váha 22 - 32 kg

Osrstění: korektní osrstění německého ovčáka je patrová srst s podsadou. Krycí srst má být co možná nejhustší, tvrdá a pevně přiléhající. Hlava včetně vnitřku ušních boltců, přední strana končetin, tlapy a prsty krátce osrstěny. Srst na krku poněkud delší a bohatší. Na zadní straně končetin, až po zápěstí a popř. až po hlezno, je srst delší, na zadní straně stehen tvoří mírné kalhoty.

Barva srsti: Černá s červenohnědými, hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Celočerná, jednobarevně šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. Nenápadné malé bílé znaky na hrudi nebo světlé zbarvení na vnitřních stranách končetin jsou přípustné, ač nežádoucí. Čenich musí být vždy u každého zbarvení černý. Psi bez masky, se světlýma až pichlavě žlutýma očima, světlých až bělavých znaků na hrudi a na vnitřní straně končetin, s bílými drápy nebo červenou špičkou ocasu se považují za slabě pigmentované. Podsada je vždy lehce našedlá.

Historie plemene: Podle úředních ustanovení spolku Verein für Deutsche Schäferhunde e.V. (Spolek pro německé ovčáky) se sídlem v Augsburgu ve VDH (Verband für das Deutsche Hundewesen),která ho stanoví jako zakladatelský spolek pro plemeno německý ovčák za spolek odpovědný za standard plemene, byl standard stanoven, přepracován a katalogizován na první členské schůzi ve Frankfurtu nad Mohanem dne 20. září 1899 podle návrhů A. Mayera a von Stephanitze a doplňků VI. členské schůze konané dne 28. července 1901, XXIII. členské schůze v Kolíně nad Rýnem dne 17. září 1909, zasedání předsednictva a chovatelské rady ve Wiesbadenu dne 5. září 1930 a zasedání chovatelské rady a předsednictva dne 25. března 1961 v rámci zasedání WUSV (Welt-Union der Vereine für Deutsche Schäferhunde - Světové unie spolků pro německé ovčáky), zasedání WUSV dne 30. srpna 1976 a pravomocně schválen předsednictvem a radou ve dnech 23.-24. března 1991.Německý ovčák, s jehož plánovitým chovem se začalo v roce 1899 po založení Spolku pro německé ovčáky (SV) byl vyšlechtěn ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, které tehdy existovaly, s konečným cílem získat služebního psa s vlohami pro velké výkony. K dosažení tohoto cíle byl vypracován standard plemene německý ovčák, který se vztahuje nejen k tělesným vlastnostem, ale i k povahovým a charakterovým vlastnostem.

Kolie

Země původu: Velká BritániePoužití: dobře ovladatelný ovčácký pes schopný tvrdé a vytrvalé práceKlasifikace F.C.I.: skupina I (ovčáčtí psi)Krátký pohled do historie: Border kolie pochází ze středověkých anglických ovčáckých psů (kolií) a v modernějších dobách byla chována především na pomezí mezi Skotskem a Anglií. Této oblasti se říká Border Counties. Výběr se prováděl na základě samostatné práce za stálého optického kontaktu. Název plemene border kolie byl stanoven v roce 1910. O toto plemeno určené k práci se stádem pečuje od roku 1906 International Sheepdog Society (ISDS) a od roku 1976 je toto plemeno uznáváno také kynologickou organizací Kennel Club.1.) Celkový dojem: celkově by měli být psi tohoto plemene dobrých proporcí, přičemž pružné linie obrysu psa vypovídají o kvalitě, půvabu a dokonalé harmonii ve spojení s dostatkem substance. Vzniká dojem, že pes je schopen podávat vytrvalé výkony. Jakýkoliv sklon k těžkopádnosti nebo slabosti je nežádoucí. 2.) Důležité proporce: temeno a hřbet nosu jsou přibližně stejně dlouhé. Délka trupu by měla poněkud přesahovat kohoutkovou výšku.3.) Chování a charakter: bdělý, pozorný, ovladatelný a inteligentní pes, není nervózní ani agresivní4.) Hlava:4.1. Temeno: lebka poměrně široká, týlní hrbol nevyjádřen.Stop: výrazný4.2. Obličejová část:Nos: černý s výjimkou hnědých nebo čokoládově zbarvených psů, u nichž může být hnědý. U modrých psů by měl být barven břidlicově. Nosní otvory dobře vyvinuté.Tlama: přiměřeně široká a silná, k nosní houbě se zužuje.Líce: nejsou plné ani oblé.Zuby a čelisti: silné s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn. skus, u něhož řezáky horní čelisti těsně přesahují přes řezáky dolní čelisti, přičemž jsou v čelisti usazeny kolmo.Oči: široce posazené, oválné, střední velikosti a hnědé až na zbarvení blue merle, kdy smí být část jednoho nebo obou očí nebo celé oči modré. Výraz mírný, bdělý, pozorný a inteligentní.Uši: uši střední velikosti a textury, široce posazené, nesené vzpřímeně nebo částečně vzpřímeně, vysloveně pohyblivé.5.) Krk: dobré délky, silný a svalnatý, lehce klenutý, k plecím se rozšiřuje.6.) Trup: trup atletického vzhleduHrudník: hluboký a poměrně široký. Žebra dobře klenutá.Bedra: svalnatá, ale ne vtaženáZáď: široká a svalnatá, při pohledu z profilu půvabně probíhá směrem k nasazení ocasu.Ocas: přiměřeně dlouhý, svým posledním obratlem dosahuje nejméně k hleznu, hluboko nasazen, dobře osrstěn, na konci s lehkým obloukem vzhůru, čímž působí půvabně a vhodně tak přispívá k celkové harmonii psa. Při vzrušení můžebýt ocas nesen výš, ale nikdy nad hřbetem.Varlata: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.7.) Končetiny: 7.1 Hrudní končetiny: hrudní končetiny při pohledu zepředu rovnoběžně, nadprstí při pohledu z profilu lehce zešikmené. Kosti silné, ale nepůsobí hrubě. Plece uložené dobře dozadu, lokty těsně přiléhají k tělu.Tlapy: tlapy oválné, polštářky silné a pružné, zdravé, prsty klenuté, těsně přiléhající, drápy krátké a silné.7.2 Pánevní končetiny: stehno dlouhé, silné a svalnaté s dobře úhlenými koleny a silnými nízko posazenými hlezny. Od hlezen až k zemi silná stavba kostí. Pánevní končetiny při pohledu zezadu rovnoběžné.8.) Chody: pohyb by měl být volný, plynulý a neúnavný, tlapy by se měly zvedat co nejméně, aby se pes pohyboval plynule a velkou rychlostí.9.) Kůže: 10.) Osrstění: 10.1 Vlastnosti srsti: uznávají se dvě varianty srsti, jedna středně dlouhá a dlouhá patrová. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury, podsada měkká a hustá, díky čemuž poskytuje srst border kolii velmi dobrou ochranu proti rozmarům počasí. U variety se středně dlouhou srstí tvoří bohaté osrstění hřívu, kalhoty a vlajku. V obličejové části, na uších, hrudních končetinách (až na vlajku) a pánevních končetinách od hlezna dolů by měla být srst krátká a hladká.10.2 Barva: dovolena je celá řada barev, přičemž bílá nesmí nikdy převládat11.) Velikost a hmotnost: ideální výška u psů 53 cm, u fen poněkud méně.12.) Vady: všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, přičemž jejich hodnocení musí být v souladu se závažností odchylky.13.) Diskvalifikující vady

Zlatý retrívr



Zlatý retrívr (Golden Retriever)
Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý, zároveň také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Zlatý retrívr bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem.
Foto k článku: Zlatý retrívr >
ANGLICKÝ NÁZEV:angl.: Golden Retriever; čes.: Zlatý retrívrPŮVOD:Zlatý retrívr je plemenem, které pochází z velké Británie. Vyšlechtěn byl kolem 19. století, a to především k aportování vodního ptactva. Má tedy jemný stisk a jen vzácně vás poraní či kousne. Byl vyvinut v několika liniích pro různé účely, například pro hlídání, dále také pro polní závody loveckých psů, ale ponejvíce pak pro život v rodinách a výstavy. Díky velké oblíbenosti a nerozumnému křížení se u nich dnes objevují dědičné vady, např. oční problémy, alergie kůže a netrpělivá kousavost. POPIS:Zlatý retrívr je souměrný, vyvážený, aktivní, silný a iniciativní pes, s laskavým hlasem. Hlavu má přirozeně vyváženou. Lebku širokou a bez hrubosti, na krk dobře posazenou. Stop má dobře definovaný. Nos má nejlépe černý. Čenich je silný, široký a hluboký. Délka jeho přední části se přibližně rovná délce od stopu k týlu. Oči má tmavě hnědé, dobře posazené, s tmavými očními linkami. Uši má mírné velikosti, posazené přibližně do úrovně očí. Krk je dobré délky, čistý a svalnatý. Tělo je celkově vyvážené. Hruď i žebra má hluboké. Ocas má posazený v úrovni zádi, dosahuje ke kolenům, na konci je bez zatočení. Ramena má dlouhé a dobře položené, lokty dobře přiléhající. Zadeček je silný a svalnatý. Tlapky okrouhlé a jakoby kočičí. Chůzi i pohyb má silné a s dobrým pohonem, kráčí dlouhými a lehkými kroky.VÝŠKA:Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.Fena má v kohoutku 51 až 56 cm.VÁHA:Zlatý retrívr váží v rozmezí 27 až 36 kg. (Standard FCI hmotnost plemene neuvádí).SRST:Zlatý retrívr má srst zvlněnou nebo dobře zpeřenou, s hustým, vodě odolným podsrstím. Zbarvení je v jakémkoliv odstínu zlaté nebo krémové, ne však červené nebo mahagonové. Několik bílých chlupů pouze na hrudi je povoleno. CHARAKTER:Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý. Zároveň však také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Velice trpělivý je také k dětem. Bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem. PÉČE:Zlatý retrívr potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Pravidelnou péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat, nejméně jednou ročně trimovat a občas zastřihávat mezi prsty na tlapkách. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:Zlatý retrívr se průměrně dožívá 13 až 15 let.VYUŽITÍ PŮVODNÍ:Aportér zvěře a přinašeč ptactva. VYUŽITÍ DNES:Polní závodník, hlídač, vodič, záchranářský pes a společník.PLEMENO:FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi.Sekce 1 – Retrívři.S pracovní zkouškou.OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :GR

neděle 2. března 2008

Pudl trpasličí

Pudl trpasličí je velmi inteligentní pes.Dorůstá velikosti 30 cm.Dožívá se 15-17let.Vraťme se k tomu slovu inteligentní tím jsem myslel že je velmi chytrý,najde si cestu domů,umí chodit odmalička po schodech,a vyhýbá se autům.Je to velmi rozkošní pejsek tak proto si ho můžete koupit ve třech barvách:aprikot,černá,bílá. Pudl si můžete vybrat ze dvou druhů:trpasličí a Toy(toj).Všem bych ho doporučil je moc krásný věřte mi.

Pudl trpasličí-foto

nevím jaká je to rasa, ale nejsou překrásný